Kinští ze Vchynic a Tetova

            V současnosti je jméno Kinský jedním z nejskloňovanějších jmen v našem státě. Přes tuto mediální známost slova Kinský se  nabízí mnoho otázek, které ve většině případů nejsou seriozně zodpovězeny. Z pohledu historie se jedná především odpovědět na otázku: Kdo to byli Kinští a jaká byla jejich úloha ve společnosti.

            Kinští jsou starobylým českým rodem, jejichž původ je bezpečně doložitelný již ve 13. století. Příslušníci tohoto původem vladyckého rodu se v této době ještě nenazývali Kinští, ale přejali jméno svého rodiště Vchynice (dnešní obec Vchynice u Lovosic) a sami sebe označovali za Vchynské. K jejich „přejmenování“ na Kinské došlo až v 17. století. Tedy tento slavný rod vstoupil do českých dějin, jako příslušník nižší šlechty, a jeho příslušníci museli počkat ještě několik dalších staletí, než byli povýšeni do panského stavu Českého království. Vstup rodu Kinských mezi nejpřednější rodiny Českého království se uskutečnil jen díky dobrému hospodaření, podnikavosti, odvaze, statečnosti a zásluh jeho členů o Českou zem.

            Záhy poté, co se Kinští ocitli mezi vysokou šlechtou, byly jejich služby využívány u dvora a posléze i v celém Habsburském soustátí. Kinští prosluli nejen jako uznávaní státníci a diplomaté, ale rovněž jako kulturní mecenáši a neohrožení válečníci. Přestože jejich služeb užívali čeští panovníci z Habsburské dynastie, neváhali se vzepřít jejich snahám, které měly za cíl omezit suverenitu Českého království. Tento fakt ostatně potvrzují osudy Kinských v 16. století a za Třicetileté války.

            I v následujících staletích zůstávali Kinští věrni svému rodovému heslu: Bůh, Čest a Vlast. Jejich vlastenectví se pak plně projevilo v 19. století, kdy přes odmítavý postoj většiny šlechtických rodů k Národnímu obrození, zůstali Kinští na straně českého národa a jejich štědrost a obětavost přispěla velkou měrou k rozvoji národního uvědomění. Byl to především šestý kníže Kinský, Rudolf, který nejenže velkou měrou přispěl k založení Matice české, ale který navíc plně podporoval takové velikány, mezi které bezesporu patřili např. František Palacký, F. L. Čelakovský nebo Pavel Josef Šafařík. Za jeho zásluhy o Národní obrození mu pak Josef Dobrovský věnoval své stěžejní dílo, tedy svou „Mluvnici čili soustavu českého jazyka“( r. 1822). Rudolfovi potomci pak pokračovali v otcových šlépějích.

            V současné době se o svá práva hlásí potomek tohoto slavného rodu, jedenáctý kníže z Vchynic a Tetova, František Oldřich Kinský. Tento syn údajného kolaboranta, Oldřicha Kinského, (Oldřich Kinský zemřel r. 1938 za záhadných okolností ve Vídni), kterému jen těžko můžeme přiřknout německou národnost nežádá majetek po svém otci, neboť jej vlastnil již za otcova života, ovšem v době své nezletilosti. Jádro rodinného majetku totiž František Oldřich Kinský zdědil po svém pradědovi, Ferdinandovi Bonaventurovi Kinském, a po následné smrti prastrýce Karla, knížete Kinského, který zemřel r. 1919. Hlavním vlastníkem byl tedy vždy František Oldřich Kinský a případná konfiskace majetku jeho otce Oldřicha Ferdinanda Kinského nemohla řádně proběhnout, neboť ten nejenže zemřel již r. 1938, ale k tomu nebyl ani zákonným vlastníkem. Navíc, v té době nezletilému Františku Oldřichu Kinskému byl majetek zkonfiskován bez toho, aby byl k tomuto řízení dříve či později přizván. Lidem, kteří se domnívají, že František Oldřich Kinský požádal o svůj majetek v nedávné době, je nutné připomenout fakt, že František Oldřich Kinský se začal o svá dědická práva brát již od r. 1948, a to prostřednictvím svých zákonných zástupců.