Odpovědi na velmi frekventovanou otázku co je vlastně podstatou kauzy Františka Oldřicha knížete Kinského a v čem se liší od tzv. restitučních kauz jsou tyto argumenty:

            Podstatou je snaha pana Kinského se opětovně uchopit plného výkonu jeho vlastnických práv k jeho majetku.

            Za svůj majetek považuje všechen majetek, který zdědil v minulosti po svých předcích a který vlastnil prokazatelně v roce 1945. Skutečnost, že byl vlastníkem majetku v roce 1945, uznaly zatím všechny soudy až na jeden. Právní názor onoho soudu byl však zvrácen odvolacím soudem v Liberci.

            Vzhledem k tomu,  že prokazatelně nedošlo ke konfiskaci jeho majetku pro zmatečný postup státních orgánů, zůstalo vlastnické právo pana Kinského zachováno i po roce 1945, i když se mělo zato, že stát nakládá s majetkem pana Kinského z právního důvodu jeho konfiskace.

            Po desetiletí neplodného vyjednávání vlády Argentiny s československými a následně českými orgány se pan Kinský rozhodl věc převzít do svých rukou a uplatnit svá vlastnická práva pomocí tzv. vlastnických žalob. Po vyloučení subjektů, u kterých má zato, že již na jeho úkor vlastnické právo vydržely, podal 157 žalob.

            Tzv. restituční cestou pro pana Kinského nebylo možné s jeho věcí postupovat, neboť své vlastnictví nikdy nepozbyl, proto nemohl ani žádat o restituování vlastnického práva, tedy jinak řečeno, nemohl žádat o znovuobnovení vlastnického práva, které v minulosti nezaniklo.