Spojená rakousko-ruská armáda vedená baronem Laudonem a hrabětem Saltykovem rozdrtila pruskou armádu vedenou pruským králem Fridrichem II. Velikým. Byla to nejhorší porážka pruského krále, přičemž v bitvě padlo na 18 000 pruských vojáků. Oproti tomu na druhé straně padlo přes 13 000 Rusů a "pouze" 2 000 vojáků rakouské armády. Po této porážce se pruský král Fridrich II. zhroutil neboť věděl, že se Prusko ocitlo na pokraji katastrofy. Důkazem toho bylo i přesídlení pruské královské rodiny z Berlína do Magdeburgu. Se zprávou o vítězství nad Prusy u Kunersdorfu přijel r. 1760 do Vídně nadporučík hrabě Josef Jan Kinský, který se později stal jedním z oblíbenců císaře Josefa II. a dosáhl na hodnost císařského generála.

Ruská armáda vedená hrabětem Saltykovem uštědřila porážku pruskému vojsku, kterému velel pruský generál Wedel. 

Poté, co silný britský vojenský kontingent posílil hannoversko-britskou armádu vedenou Ferdinandem Brunšvickým, porazil tento pruský generál francouzské vojsko, kterému velel francouzský markýz de Contades. Poté, co se pruskému vojsku podařilo dobýt Münster, zažehnal Ferdinand Brunšvický hrozbu francouzských zbraní od Hannoverska, Hesenska a většiny Vestfálska. K tomu chránila jeho hannoversko-britská armáda pruskou armádu před francouzskou ofenzivou.

Přestože francouzská armáda vedená vévodou Brogliem měla větší ztráty než protivník, podařilo se Francouzům zastavit ofenzivu hannoversko-britské armády, které velel Ferdinand Brunšvický. 

Jeden z nejvyšších důstojníků habsburské armády, vrchní velitel rakouského dělostřelectva František Oldřich III. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova, který se vyznamenal na bojištích sedmileté války byl dekorován rytířským křížem řádu Marie Terezie.

Další skvělé vítězství rakouského maršála Dauna nad pruským králem Fridrichem II. Velikým.

Pruský král Fridrich II. Veliký uštědřil tvrdou porážku ruskému vojsku vedeném ruským maršálem hrabětem Fermorem, čímž zabránil dalšímu pronikání Rusů do Pruska.

Francouzský maršál vévoda de Rohan-Soubis porazil britsko-hannoverskou armádu vedenou hessensko-kasselským generálem, princem von Isenburg.

Rakouská armáda vedená maršálem Laudonem porazila pruské vojsko vedené pruským generálem von Zietenem. Tato bitva pak pouze zpečetila pruský neúspěch u Olomouce.

Pruský král Fridrich II. Veliký, povzbuzený svými vítězstvími u Rossbachu a Leuthenu, zahájil ofenzivu na Moravu. U Olomouce však narazil nejen na silnou obranu, ale rovněž na geniálního rakouského stratéga, maršála Laudona a neústupného guvernéra olomoucké pevnosti, barona von Marschall. Olomoucké vítězství nejenže zastavilo pruský vpád na Moravu, ale rovněž znamenalo konec větších válečných operacích na území Čech.