Když kolektivní vina je zažraná za nehty

Na komentáři Luboše Palaty Sudetští Němci, vraťte se (Lidové noviny 15. května) je vidět, že jeho zárodek vznikal u hospodského stolu (troufnul bych si odhadnout, že při konzultaci s nějakým protřelým činovníkem ministerstva zahraničních věcí).

Ke způsobu argumentace nedokážu mlčet.

Občan nemůže ručit za činy státu soukromým majetkem Benešovy dekrety jsou údajně právně kvalitní dokumenty a prošly netknuté prověrkami domácích i zahraničních soudů. Přesněji řečeno jsou postaveny na zásadách, které popírají západní představu práva, mimo jiné na kolektivní vině a presumpci viny a na představě, že občan ručí svým soukromým majetkem za činy státu, navíc totalitního. Platí to i pro Čechy a bolševismus? „My Češi“ je prý nemáme rádi (kdo dal panu Palatovi mandát mluvit za „nás“; kromě toho to není pravda, většina obyvatelstva je má ráda až moc), nicméně nám umožnily rozšířit si o třetinu náš národní stát a pomohli jsme si k majetku, který bychom jinak z Němců nevydolovali. Výborně, nakradli jsme si, tak jaképak štráchy.

Potichu je prý rádo i Německo, které díky Benešovým dekretům mohlo zaplatit jen „symbolické odškodnění“ obětem nacismu a nucených prací.

Ve skutečnosti Německo od té doby, co se vzpamatovalo z války a začalo být solventní, platí už půlstoletí kdekomu jako mourovaté, a žádné symbolické, nýbrž krvavé peníze. A zdá se, že to hned tak neskončí. Rozruch prý dělají jen Rakušané, a proto je jim třeba neustále připomínat, že nebyli první obětí nacismu, ale ještě horšími nacisty než Němci. To je drzost, nad níž zůstává rozum stát. Jednak platí: jak kdo (kolektivní vinu má pan Palata zažranou za nehty) a jednak: není to pak náhodou tak, že Češi byli ještě zuřivější stalinisté než Rusové? Vždyť u nás v relativně svobodných volbách v roce 1946 volilo komunisty skoro 40 procent lidí (například v Rakousku v téže době jen pět procent).

Autor: Bohumil Doležal (autor je politolog)

Zdroj: Lidové Noviny (rubrika: „Polemika“) ze dne 19.5.2008